Pavla Kladivová

V soboru ráno jsem vstala lehce nevyspalá, trochu rozlámaná, ale v dobré náladě. Posnídala, oblékla se a vesele naskočila i se svou stájovou kolegyní z CrossFitu Lulu do auta a zamířila směr Plzeň. Cesta utekla rychle, protože se povídalo, vyprávělo, no jak už to tak bývá, když se sejdete s dobrými přáteli.

V Plzni jsme přistáli přesně na začátek vážení. Zdejší decimálka ukázala 64 kilo. Vytáhla jsem tašku s jídlem a snědla ještě nějaký ten banán, fík a kousek čokolády. K tomu popíjela kafíčko z termosky a začínala se psychicky smiřovat s tím, že za pár minut musím jít závodit. Počítala jsem totiž, že půjdeme až ve druhé skupině po žáčcích a dorostencích, kterých ovšem nedorazilo tolik, kolik se předpokládalo. A tak byli začleněni do naší, ženské skupiny. Honem na masáž, pěkně červenou hřejivkou na ramena a záda. Tuhle část závodů si vždycky užívám nejvíc. Tedy ještě sprchu po závodech:)

Plzeňský trenér, který mě masíroval, si neodpustil vtípek o mých zádových "salámcích." Hostuji za Plzeň ligu, tak je o mě perfektně postaráno. Cítím se tu jako doma. Závody začaly a já koukám na první borce. Lulu už je také nedočkavá. Je na svých prvních vzpěračských závodech. Ale zvládá to perfektně, hned si dělá osobáček na trhu. Nemůžeme se dopočítat toho, kolik pokusů jde ještě před mým základem a tak se zatím rozcvičuji jen na chlapské osce.

Je tu jediná ženská osa na 10 holek. Naše činka je o 2 mm užší, což je na trhu dost znát. 6 pokusů do mého základu a já ještě nebyla ani na 35 kilech. Takže to beru fofrem, přihazujeme po 10 kilech až do 75, 80 a už mi běží čas na základ 84 kg. Dobré, mám to za sebou. Druhým hlásíme 87. Mezi pokusy mám 2 minuty... Párkrát vydechnu, nadechnu a už se jde znovu. Super. 87 cítím lépe, než základ a tak hlásíme na třetí 90. Technická chyba, nepotahla jsem činku a ta zůstala vepředu, nedošla mi za hlavu. Nevadí... rychle dostat z hlavy první dosciplínu a soustředit se na další. Lulu si opět dělá osobáček. Jsem na ní hrdá...

Na nadhoz mám už větší klid. Horší je, že ten vzduch tu nějak houstne... Spousta lidí na malém, nevětraném prostoru. Sleduji kolem sebe, že nejsem jediná, komu se z toho trochu motá hlava. 90, 95, 100 v rozcvičovně, základ 105 opravdu s přehledem a tak hned skočíme rovnou na 110. Zelené světlo, je to tam! Na poslední pokus mi ale dvě minuty na vydýchání nestačí a po přemístění se mi motá hlava a i když se o výraz pokouším, je naprosto beznadějný.

Končím s dvojbojem 197 kg. Jsem spokojená i když vím, že to mohlo být ještě o něco lepší. 242,5 bodu je také solidních. Dostávám medaili, pohár, čokoládu a nějaké další mlsky. Pak už se jede domů na obídek. Od pondělka soustředění v maďarské Tatě a v sobotu mě čekají další závody, tentokrát finále ligy. Jsem opravdu unavená, ale stejně už se těším na pondělní trénink!

No a abych nezapoměla, medaile, pohár, čokoláda a mlsky byly za 1. místo :).

Video z nadhozu na 110 kg: