PŘIHLÁSIT / REGISTROVAT | KOŠÍK (0Kč / Kg) | VELKOOBCHOD |
Tak jsem si šla takhle kolem Ústí a koukám, že se tu koná soutěž v crossfitu a říkám si... proč ne... Czech beast challange ve winter edition… Ale jo.. jdu do toho… A protože mi kamarád Karlík už kdysi psal, jestli bych nechtěla závodit s ním a Honzou v teamu, kývla jsem… ano…jsem přece sakra teamový hráč… No a když už jsem tu, tak si to střihnu i za baby ne? Bude konečně nějaká legrace. Je fakt, že jsem toho poslední dobou moc nenatrénovala, má kondice zdaleka není jaká bývala, ale co už… jdeme do toho, jsme přece xxtreme! :)
Úvodní cvičení byl člunkový běh. První šly teamy. Jako laňky jsem já, Honzík a Kubík doběhli pro vítězství… Sedám a vyklepávám nohy a tu koukám, prasklá žilka na ruce… nu což… obvážu kusem rozstřiženého trička a jdu na to znovu. Na záda hážu desetikilový sandbag a jdu na vycházku. Tempo se pomalu zrychluje a tak už jsem nucena i popobíhat… nakonec sprintuju sama a do finiše se dokloužu po prdeli… Vynechaly mi ehm.. nohy… Píšu si první bodíky…
Druhý workout byla naše známá crossfitová děva, Fran. 21 thrusterů + 21 shybů, pak 15 a na závěr 9 téhož. A protože jsou pro mě teamy priorita, jdu na činku první. Mám totiž výhodu, že dělám klasické shyby a ne s dotykem hrudníku o hrazdu jako pánové. Po mě jde na řadu Honza a protože je sakra rychlý a jde mu to senzačně, stihne i Kuba velkou část své Fran odjet. Jupí, další vítězství, další bodíky…
Za chvilku jdu znovu už řádně obvázaná, protože cítím, že mozoly na dlaních dlouho neodolají. A ano… hned u první jednadvacítky se trhá první masák… paráda říkám si, ale odjedu celou Fran a čekám, co ostatní. Postávám a čekám na povely od kluků, jestli musím cvičit nebo ne. Dávám si ještě cvičeně jednu dvacet jedničku a končím… Koukám, jak jsem zakrvácela činku a odcházím. Dělám první verzi šílených tejpů přes krvavou ruku a čekám na další cvičeníčko…
Jako třetí přišly na řadu trhy. Rozcvičuju se nadvakrát, protože mám špatné info o časovém harmonogramu a pak jdeme na to. Děkuji moc za support všem, co mi připravovali lepenky a jiné serepetičky, které mi pomohly přežít. Vzpíráme na chlapské ose a tak nechytám palec. V kombinaci s těmi krváky celkem vražedné… V posledním kole trhám 70 a jsem spokojená… Další teamová výhra. V tomto případě jsem si v ženské verzi opravdu odpočinula… stačilo 50 kilo…
Jako poslední byla serie několika cviků, na kterých jsme se mohli střídat dle libosti a tak jsem s ohledem na mou již totálně zakrvácenou a nefunkční ruku a také s přihlédnutím na to, že vzpírání je pro mě přeci jen asi poněkud lehčí, než pro ostatní, nafasovala thrustery ze země, trhy a kliky…
Značně posilněna pívem (lepší anestetikum nebylo) jsem odjela vše celkem v pohodě a pomalu se začínala stresovat tím, že v ženské kategorii budu muset absolvovat všechno, včetně hrazdy, kterou sice obvykle miluju a těším se na ní, ale v tomto případě jsem se opravu obávala, zda vůbec přežiju) Podle předpokladů to pro mě bylo malé (ne kecam, celkem velké) peklo,.. Měla jsem pocit, že se prostě nemůžu udržet, opravdu to bolelo neskutečně (a věřte, že když já řeknu, že něco bolí, tak už to opravdu hodně bolí)…. No a na švihadlo jsem byla levá vždycky…
Největší show jsem zcela nechtěně udělala při vyhlášení, kdy mi vyhrané skleničky vydržely celkem asi 2,785 vteřiny, než jsem je rozflákala… Nu což, střepy přece přinášejí štěstí…:D
Druhý den ráno jsem jela rovnou do práce a od té doby jsem se nezastavila. Mám pocit, že právě teď je první chvilka, kdy v tomto týdnu sedím… Zahájila jsem přípravu na ME ve vzpírání a tak jedu od podělí opět každý den dvakrát činku, atletiku a jiné veselosti. Těším se opět na každý trénink. To je totiž ve sportu, ať už děláte cokoli, nejdůležitější… pořádně si to užít! :)